Oscar

Čtením Oscar, text od Lindy Dalisi, se mi hned vyjasnil obrázek, vzpomínka… Kurosawův film Sny. První kapitola začíná dítětem v dešti před domem; matka ho napomíná a říká mu, aby neodcházelo, že když prší takto, lišky slaví své manželství a tomu, kdo je uvidí, se může stát něco špatného. Dítě se navzdory matčiným hrozbám vzdaluje a uvidí lišky, které ho naopak vidí; pak dítě uteče a vrátí se domů, matka ho vyžene a říká, že už ho doma nechce, protože se příliš vzdálilo a příliš vidělo, a že přišly lišky, které pro dítě něco nechaly: dýku, aby se dítě zabilo. Matka mu radí, aby lišky prosilo a zachránilo ho před jeho touhou zemřít. REŽISÉRSKÉ POZNÁMKY Oscar Lindy Dalisi viděla příliš, opustila dům a vše, v co věřila, aby viděla, jako nikdy předtím, své město, svůj lid rozpadat se na kusy. Toto vidění jí už nedovolí být dál Oscar, vychovanou jako muž otcem ve službách monarchie. Jakmile Oscar vidí, rozlomí se, ztratí mnoho ze svých přesvědčení, ale především ztratí mnoho ze své identity. Stává se nedokončenou bytostí, a právě ta nedokončenost mě dojímá a vede mě k něčemu vzdálenému. Něčemu, co si dnes ještě těžko vybavuji a tudíž přivádím k srdci; stejně jako Oscar si nepamatuji, kdy ve mně k té změně došlo, kdy jsem si uvědomil, že jsem nedokonalý a neadekvátní, ale ta neadekvátnost je silný balzám pro nastartování tvůrčího procesu, který se vždy snažím střežit a chránit. Luk vystřelí první šíp, možná Amor nebo možná jeden z východních luků tak častých v Kurosawových filmech, zbraň nebo životní filozofie. Myslím, že Lindaina Oscar je stvoření zvyklé dávat, ale nic si nikdy nevyžadovat nazpět. Všichni protagonisté jsou nedokončení, všichni postavy končí, aniž by se doplnily, a vydávají se smrti nedokončení; a možná právě z tohoto důvodu bloudí jako duchové v sichem mezizemi, která ztrácí nahoře a dole, zemi, kde gravitační síla ztrácí svůj přitažlivý účinek a konečně osvobozuje duše od těl a svěřuje je Lásce, jedinému Bohu, kterého jsme možná všichni více či méně znali. Jen ve chvíli, kdy cítíme lásku, můžeme se narodit, a proto zemřít, ve stejný okamžik, kdy nás šíp zasáhne do hrudi. Bůh si z nás dělá legraci. Antonio Latella -- O představení Oscar, dcera generála naprosto oddaného monarchii, toužícího po mužských dědicích, je vychovávána jako voják, aby následovala otcovu vojenskou kariéru. Když se stane velitelkou francouzské královské gardy, chrání Marii Antonii od jejího příjezdu do Francie jako zaslíbené manželky budoucího Ludvíka XVI. a stává se pro královnu téměř andělem strážným. Obě ženy, stejně staré, se zamilují do téhož muže, švédského hraběte Hanse Axela von Fersena. Ale pokud obě nemohou tento vztah žít veřejně – Marie Antoinetta jako královna Francie, Oscar protože byla vychovaná v popření této možnosti – cit mladé královny bude oplácen až do konce jejích dnů, jak pak odhalilo intenzivní tajné dopisování mezi oběma. Vztah mezi Oscar a Marií Antoinettou, založený na loajalitě a oddanosti první, začne chátrat, když Oscar, pozorujíc realitu kolem sebe, zváží na vahách spravedlnosti chudobu, sociální nerovnost a chování královské rodiny a šlechty. Svět je svědkem zrodu nového myšlení, hlasů, které se zvedají na obranu slabých, ideálů a občanského, kolektivního i individuálního vzkříšení.