Encyklopedie emocí

Davide Iodice, který již roky se svou Scuola Elementare del Teatro pracuje s křehkostí a postižením, vede inkluzivní dílnu výrazového, vztahového a individuálního i kolektivního tvoření. Cílem je povzbudit u účastníků schopnost rezonance s vlastním i cizím emocionálním spektrem, kvalitu naslouchání a ochotu vytvářet nesterotypní vztahové dynamiky. Projekt L’enciclopedia delle emozioni vznikl krátce po pandemii z úvahy, že v dystopické době, do níž jsme sklouzli, kromě tragédie nemoci a skutečné smrti jsme zažili, že bez možnosti vyjádření, bez vztahů, bez sociálněti, bez krásy se domovy mohou stát hroby naší identity. Město, čtvrť, celá země se může stát hrobem; pouští. Společnost vycházející z dlouhého pandemického období je rekonvalescentní, ještě zranitelnější a potřebuje pomoc, je zmatená v pravém „poválečném stavu emocí“. Z tohoto důvodu se jevila jako naléhavější než kdy předtím potřeba znovu nalézt původní katarzickou sílu divadla, jeho kvalitu jako Pharmacon, obnovit ji v současnosti; předefinovat terapeutickou a sociální funkci, pro kterou toto umění vzniklo. Ukázalo se zásadní jednak na jedné straně recodifikovat performativní, spektakulární událost jako zařízení participace a setkání s komunitou nebo sociální skupinou, a jednak znovu postavit do centra procesu divadelního umělce jako specialistu na emoce a vztahy, což jsou aspekty zásadní pro překonání traumatu a pro znovuslícování psychologického, vztahového a sociálního rozkolu, který z něj vyplynul. L’enciclopedia delle emozioni, navržená s těmito východisky, se proto staví jako proces blízkosti, pedagogiky a tvorby k opakování metodou a modulaci v aplikačních možnostech v různých kontextech a územích. Intenzivní workshop si klade za cíl probudit u účastníků schopnost rezonance s vlastním i cizím emocionálním spektrem; podpořit empatickou schopnost a převzetí zodpovědnosti za druhého; kvalitu naslouchání; ochotu vytvářet nesterotypní vztahové dynamiky; a nakonec autonomii ve strukturování postupně vzniklého zkušenostního materiálu. Podstata herce, osoba dramatu, scénické partitury, rekvizita jako „duše v vnější podobě“, MASKA, jsou některá z tematických vodítek tohoto totálního řemesla, které se otevírá jazykům i nejrůznějším výsledkům.