Směřem k Metropolis

Federico Tiezzi bude se účastníky studovat a znovu vytvářet postavy a dramatické situace románu a filmu, poskytující nový a nepublikovaný prostor interpretace a komunikace ve vztahu ke současnosti. Toto Artificio je laboratoří dramaturgie a herectví vycházející z románu Metropolis (1925) od Thea von Harbou a z jeho slavného stejnojmenného filmu od Fritze Langa. Román se vyznačuje silnou vizi, zároveň symbolickou a pohádkovou, schopnou zachytit nejprudší aspekty moderní průmyslové společnosti. Film, jeden z velkých klenotů kinematografie, tyto prvky zprostředkovává mohutnými obrazy a ukazuje lidstvo podřízené strojům v jistém dantovském pekle, které v návratu ke křesťanské tradici hledá počáteční harmonii mezi člověkem a přírodou, mezi jednotlivcem a společností. Cílem workshopu je pracovat na divadelnosti románu a filmu prostřednictvím procesu rozložení a nové syntézy tematických jader, pro budoucí představení. Které přepíše a interpretujе, ve světle proměn současného kapitalismu a jeho mýtologií, základní dramatické uzly příběhu, který je současně archetypální i freudovský. Metropolis bude v tomto směru přehodnocen: vertikální město rozdělené mezi elitu a podproletariát, které se stává čočkou pro zkoumání současnosti — od digitálních platforem po ekologickou krizi, od rozkladu práce po novou produkci imaginářů, od nové dělnické třídy po vztah mezi Tělem a Strojem až po vztah otce a syna a představu města jako pudově řízeného nevědomí, které funguje a artikuluje se přesně jako jazyk. Dalším cílem workshopu je studium a znovuvytvoření hlavních postav, poskytnutí nového a nepublikovaného prostoru interpretace a komunikace ve vztahu ke současnosti. Postavy, na nichž bude herec následně vyzván znovu vytvořit a „přepsat“ svou scénickou interpretaci. Workshop bude střídat okamžiky teoretické diskuse, textové analýzy a herecké praxe v nepřetržité výměně s účastníky. Bude také analyzována možnost propojení divadelního vyprávění s jinými jazyky (film, tanec, hudba a poetické psaní). Cílem je pochopit, jak se přepisuje „klasika“ jako Metropolis pro dnešního diváka. Postavit se k tomu, co je „klasické“, jako k místu průniků a křížení jazyků a zároveň jako k životnímu prostoru rozporů, kontaminací a současných polarit. Směřovat k poezii v divadle, k Divadlu Poezie.